Jak může nevlastní dítě zdědit vaši nemovitost

U nemovitostí bývá pro vlastníka důležité, na koho dům přejde v případě jeho úmrtí. Často si proto již za života lidé vybírají nástupce, kteří se budou o nemovitosti starat. To s sebou ovšem nese také nutnost příslušných právních opatření. Protože ne každý, kdo s člověkem žije ve společné domácnosti, bude dědit. Typicky to jsou nevlastní děti.

Nevlastní dítě nemá v zákoně žádné dědické právo. I když ho třeba vychováváte od narození, nezdědí po vaší smrti dle zákona nic, pokud včas neuděláte příslušná opatření. Podle českých zákonů dědění probíhá buď podle tzv. dědického pořádku, nebo se dědí dle závěti, kterou zemřelý zanechal. Podle dědického pořádku dědí jen pokrevní příbuzní: manžel, děti, rodiče, sourozenci. Nevlastní dítě do dědického pořádku nepatří. 

Závěť dává možnost nevlastní dítě do dědění začlenit. Ovšem jen do určité míry. Pokud není dle zákona možné vydědit vlastní děti či jiné příbuzné (a to je opravdu možné jen v mimořádných zákonných situacích), musí dědicové dostat svou zákonnou dědickou část – tj. minimálně 50 % toho, co by jim připadlo, kdyby nebyla sepsána závěť. Na to je nutno pamatovat a pokud to vlastník opomine, riskuje, že po jeho smrti vlastní děti u soudu závěť napadnou – a s nejvyšší mírou pravděpodobnosti oprávněně získají svou část.

Tím pádem, pokud nebude mít nevlastní dítě v případě nemovitosti prostředky na jejich vyplacení, bude se muset nemovitost stejně prodat a závěť ztratí svůj původní smysl.

Jistější než závěť, je dědická smlouva

Tu může majitel nemovitosti uzavřít s nevlastním dítětem, a tím mu přenechá právo na majetek, který bude ve smlouvě uveden - a to je nejbezpečnější způsob. Dědická smlouva má typické znaky smlouvy. To znamená, že ji uzavírají dvě strany a s tím souvisí i to, že na rozdíl od závěti dědickou smlouvu nemůže potenciální dárce, resp. vlastník nemovitosti, jednostranně změnit. Pokud ji uzavře, nemůžete ji později zrušit bez souhlasu druhé strany, tj. nevlastního dítěte. Na rozdíl od závěti, kterou lze kdykoli přepsat a uvést v platnost novou verzi.

Ještě důležitější je, že dědická smlouva odstraňuje právo vlastních dětí na dědickou část, takže ty nemohou po smrti zůstavitele uplatňovat nárok na zákonnou část majetku, včetně nemovitosti.

Existují ještě dvě další možnosti

Jednou je adopce, ale ta není pro každého a je to poměrně zdlouhavý proces. Některé děti, i když jsou již dospělé, nechtějí přerušit svou původní identitu. A v případě nedospělých dětí musí adopci povolit rodiče, a to se také vždy nepodaří. Každopádně to znamená soudní řízení a další administrativu. 

Poslední možností je darování nemovitosti za života s tzv. právem dožití, což je věcné břemeno doživotního užívání. Dárce má právo v nemovitosti bydlet a užívat ji až do smrti.
Pokud by nevlastní dítě zemřelo před vámi, závěť nebo dědická smlouva se stane neplatnou a dědictví se převede na další dědice podle zákona nebo podle nové závěti.

Pokud máte větší majetek, včetně několika nemovitostí, odkazovat se na dobu po smrti konstatováním: „Ať si to spolu vyřídí, oni se dohodnou,“ a podobně, je pouze obcházení problému, který se sice již vaší osoby nedotkne, ale dalším generacím může přinést nemalé spory, a třeba i trvalé odcizení.

Když se rozhlédnete, najdete bezpočet podobných příkladů. Proto zvláště tehdy, pokud máte vlastní děti i nevlastní, je lepší rozdělit majetek buď formou závěti nebo dědické smlouvy ještě za svého života dle svých vlastních přání a své úvahy. Pokud koupíte či prodáte nemovitost, nastane pokaždé čas také na přehodnocení své závěti, nebo její obměnu. Stejné to je s dědickou smlouvou. Dědictví není otázka smrti,  je to otázka odpovědnosti nejen za svůj majetek, ale také za ty, kterým jej odkazujete.