Je vedro v bytech záležitostí celého SVJ?

Pokud se problém přehřívání bytů objevuje u více vlastníků, bývá vhodné otevřít toto téma v rámci celého SVJ. Zkušenosti z praxe totiž ukazují, že domy, které začnou řešit přehřívání bytů včas, mají výrazně jednodušší cestu k vhodnému řešení.

V bytových domech se v současné době řeší pouze teplotní minima, teplotní maxima nejsou nikde zákonně stanovena, ale mohou způsobovat značné problémy. Přitom kvůli horku umírá v Evropě každoročně několik desítek tisíc lidí. Analýzy uvádějí přes 61 000 úmrtí v létě 2023 a studie naznačují, že rok 2024 byl v ČR (544 úmrtí) i jinde extrémní.

Nejvíce ohroženými zeměmi jsou Itálie, Španělsko, Řecko a Německo. V Česku si podle vědců z Ústavu fyziky atmosféry AV ČR a Fakulty životního prostředí pražské České zemědělské univerzity vlna veder mezi roky 2010 až 2019 vyžádala dvakrát více obětí než ve třech předešlých dekádách. Lidé přitom nejsou před vedry chráněni ani ve svých domovech.

V bytě jsou často horší podmínky než v klimatizovaných kancelářských prostorách, kde zákon sleduje ochranu zdraví při práci, tedy i maximální teploty. Norma stanovující tepelně technické požadavky pro budovy sice uvádí horní limit 27 stupňů Celsia, to ale nikdo nekontroluje. Přitom dnes vzhledem k časté práci na home office by lidé měli mít v bytě stejné podmínky jako v kanceláři.



Pokud jsou budovy starší, tak jsou sice zateplené, ale přehřívání budov se nevyhnou ani tak. Sluneční záření totiž atakuje nejen plášť budovy, ale také prosklené plochy, kterých je zvláště na moderních či panelových domech dost a dost. Nejzatíženější bývá jižní strana, případně i východní či západní, pokud není stíněna jiným stavebním objektem, zelení a podobně. 

Někdy může stačit instalace protislunečního skla s vyšší solární odrazivostí či instalace vnitřního stínícího prvku, třeba žaluzií. U developerů se však stále více klade důraz myslet na přehřívání obytných budov již při jejich projektování. Lze například navrhnout orientaci domu a obytných místností v závislosti na světových stranách, přizpůsobit izolaci budovy, která nejen že zabrání v zimě tepelným ztrátám, ale bude také v létě snižovat přehřívání objektu. 

V nových domech mohou developeři tedy již od počátku působit na to, aby byty nebyly přehřívány. Podle odborníků by klimatizace měla být již naprosto běžnou součástí bytů, a ne nějakým nadstandardem. Lze také instalovat energeticky účinná okna s nízkým tepelným průchodem, adaptivní stínící systémy, které v bytech přirozeně snižují teploty až o sedm stupňů Celsia, vybrat vhodné tepelně odrazivé a izolační materiály na stěny, střechy a podlahy nebo instalovat zelené střechy, které dokážou snížit teplotu střechy až o 50 procent.

Složitější je řešit přehřívání budov u starších typů. Vlastníci pak mají tendenci řešit si tyto záležitosti individuálně, ale pokud se to týká většiny vlastníků, není tento postup nejvhodnější. Vezměme, že pak bude u každého druhého bytu na plášti budovy viset klimatizační jednotka, lidé budou mít tendenci zateplovat lodžie či balkóny individuálním zasklením, instalovat předokenní žaluzie – „nejlépe“ každý jiného typu. A to má značné nevýhody. Individuální klimatizace znamená nejen vyšší spotřebu elektřiny, ale často také hluk, který může nepříjemně zasahovat i okolní byty, zvláště při otevřených oknech.

Přehřívání bytového domu je proto mnohem vhodnější řešit jednotně v rámci celého SVJ. Toto řešení přináší několik výhod. Především to je jednotný vzhled domu, technicky správné řešení a vyšší komfort bydlení.